Borneo - ráj pro fotografa

Na začátku ledna jsme si zabookovali letenky, dostali jsme od Petra základní instrukce, co by jsme si neměli zapomenout vzít s sebou a už jsme se jenom těšili na odlet.

Na této expedici jsme byli celkem 4. Já, Petr, Patrik (plastický chirurg) a Kamil (sportovní fotograf). Banda to byla naprosto skvělá, dobře jsme si rozumněli a celá cesta proběhla bez jakéhokoliv konfliktu. Prostě jsme si to užili.

Po cca 25 hodinách letu, který začal v Praze, přes Dubaj, Kuala Lumpur, jsme přistáli ve městě Kota Kinabalu, kam nás z Kuala Lumpuru dopravila letecká společnost Air Asia. Když jsme si vyzvedli zavazadla, tak Petr zařídil vypůjčení zamluveného auta (MPV od Toyoty), naložili jsme si všechna zavazadla a vydali se do prvního zabookovaného hotelu, který byl v Kota Kinabalu jen na jednu noc, pač jsme přistáli v noci.

Ráno po kontinentální snídani jsme se vydali na první místo, to se nacházelo nedaleko nejvyšší hory Mount Kinabalu (4095 m.n.m.) a tam jsme zůstali tři dny. Fotografovali jsme v deštném pralese pod horou, aklimatizovali jsme se na místní teplotu a vlhkost, která není pro evropana zrovna příjemná, jelikož se pohybuje kolem 30 nad nulou a vlhkost atakuje hranici 100%. Viděli jsme velké množství ptáků, ještěrek, motýlů či největší kytku světa Rafflesii.

Po těchto 3 dnech jsme přejeli skoro přes celý ostrov do druhého ubytování. Na tomto místě bylo k fotografování asi nejvíce zajímavých zvířat a to od Kahau, přes Makaki, Orangutany či nepřeberné množství ptactva, varanů či medvědů malajských. Naše těla si už poměrně dobře zvykla na místní klima a tak ani celodenní nošení 18kg fotovýbavy v 35 nad nulou ve 100% vlhkosti, kdy jsme nachodili v průměru 10km za den nedělalo tělu problémy (aspoň teda mému :-) ). 

Deštný prales mě naprosto nadchl svojí rozmanitostí rostlin a stromů, kde vlastně nebylo možné vidět dva stejné stromy hned vedle sebe a život v pralese byl na každém kroku (taky jsme se pečlivě dívali pod nohy, aby nám ten "život" nevzal po nesprávném šlápnutí život náš :-) .

Posledním místem kam jsme se vydali byla řeka Kinabatangan, kde jsme doufali, že potkáme slony, ideálně koupající se v řece. Po informaci od místního průvodce, který nám oznámil, že naposledy viděl slony někdy v září jsme se vesměs smířili s tím, že podkat je je skoro nemožné. Soustředili jsme se tedy na ostatní faunu v této oblasti, která jako všude jinde byla velice rozmanitá. Nafotili jsme velké množství volavek (to byl potom na lodi už takový sport, že každá volavka = 100 fotek v letu :), dále jsme viděli cca 3metrové krokodýli, spoustu varanů, velké i několikaset velké tlupy makaků či orangutany. Při nočních night walks, jsme hledali tarsiera (malá noční opice pojídající hmyz), spící ptáky, žáby atp. 

Night walks byly kapitolou naprosto jinou než denní focení. Brodíte se bahnem deštného pralesa za naprosté tmy, kde jediným zdrojem světla je LED baterka, kterou držíte v ruce jedné (na čelo si světlo dát nemůžete, pač by Vás uštípaly k smrti komáři), v druhé ruce nesete 5kg těžký fotoaparát a sledujete prales kolem Vás v naději, že uvidíte odlesk světla z baterky v očích nějakého zvířete.

Naštěstí (pro nás), jsme měli dobrého průvodce, kde jsem dost často nechápal, jak to zvíře mohl vůbec najít a tak i při čtvrté Night Walk nalezl námi vytouženého tarsiera. Všeobecně jsem průvodce obdivoval, jelikož jeho orientace v deštném pralese na základě tvaru korun stromů a hvězd byla neskutečná. Jednou jsem mu moc nevěřil, tak jsem si v mobilu otevřel offline mapy (signál tam vůbec nebyl) a kontroloval jsem kam nás vede. Vedl nás samozřejmě naprosto přesně skrz bahno zpět k ubytování.

Borneo bylo pro mě nádherné, nádherné tak, že jsem tam určitě nebyl naposledy a doufám, že se mi příští cesta povede aspoň měsíční. Je to nádherný kus této planety, plný života a milých lidí. O to více bylo pro mě až znechucením jejich chování k deštnému pralesu, kde díky poptávce ve Světě se po desítkách až stovkách kilometrech čtverečních prales vypaluje, zvířata vybíjejí a sází se všude palmy na produkci palmového oleje. Člověk bere, že na takto odlehlém místě, se nějaký zdroj obživy najít musí, ale nemyslím si, že by za to měly pikat zvířata! Naštěstí v poslední době je celosvětový bojkot proti palmovému oleji poměrně velký a v nejlepším případě to toto ničení, tak krásné přírody zastaví. Doufejme...

Pokud by jste chtěli zažít opravdovou exotiku, deštný prales v celé své kráse a podívat se někam jinam než do Chorvatska, zkuste Borneo :) Ceny (kromě letenky) jsou tu více než přívětivé, dalo by se říci tak třetinové proti Evropě, každý obyvatel je příjemný a ten zážitek za to stojí...