Fotografování zvířat v zoologické zahradě vypadá na první pohled jednoduše. Zvířata jsou relativně blízko, nemusíte je dlouze hledat a často máte dost času na přípravu záběru. Jakmile ale přiložíte fotoaparát k oku, objeví se první komplikace. Sklo odráží návštěvníky, pletivo se dostává do obrazu, zvíře stojí ve stínu a fotoaparát ostří na větev místo na oči.
Právě proto je focení v zoo výborným fotografickým tréninkem. Na jednom místě si můžete vyzkoušet fotografování portrétů, rychlého pohybu, práci v protisvětle, ostření přes překážky i hledání čisté kompozice.
V tomto průvodci si ukážeme, jak fotografovat zvířata v zoo, jaké vybavení se hodí, jak nastavit fotoaparát Sony, Canon nebo Nikon a jak si poradit se sklem, pletivem, nedostatkem světla a rušivým pozadím.
E-book: 50 tipů pro lepší fotografii (70+ stran, praktické tipy)
Dobrá fotografie zvířete nevzniká jen díky dlouhému objektivu nebo drahému fotoaparátu. Rozhodující je schopnost předvídat pohyb, vnímat světlo, vybrat vhodné pozadí a stisknout spoušť ve správný okamžik.
V zoologické zahradě můžete bezpečně a opakovaně trénovat:
Zkušenosti získané v zoo později využijete nejen při wildlife fotografii, ale také při fotografování domácích zvířat, sportu nebo dalších pohybujících se objektů.
Kurzy fotografování pro začátečníky i pokročilé fotografy v 9ti zoologických zahradách
Použít můžete digitální zrcadlovku, bezzrcadlovku nebo pokročilý kompaktní fotoaparát s možností ovlivnit expoziční čas, clonu a ISO.
Moderní bezzrcadlovky nabízejí rozpoznání lidí, zvířat, ptáků nebo dalších objektů. Tato funkce může fotografování výrazně usnadnit, ale není podmínkou dobrého výsledku. Mnohem důležitější je naučit se používat průběžné ostření, správnou oblast ostření a vhodný expoziční čas.
Nejuniverzálnější volbou pro fotografování zvířat v zoo je teleobjektiv nebo telezoom. V praxi se hodí například následující rozsahy:
Na fotoaparátech se snímačem APS-C poskytne stejný objektiv užší úhel záběru než na full frame fotoaparátu. To se při fotografování vzdálenějších zvířat často hodí.
Neznamená to ale, že musíte automaticky použít nejdelší možné ohnisko. Kratší ohnisko může být lepší pro záběr zvířete v prostředí, skupinu živočichů nebo situaci, ve které okolní prostředí podporuje příběh fotografie.
Do fotografické brašny doporučuji přibalit:
Stativ bývá v rušné zoologické zahradě nepraktický. U těžkého teleobjektivu však může pomoci monopod, pokud jeho použití návštěvní řád zoologické zahrady umožňuje.
Neexistuje jedna univerzální kombinace hodnot, která bude fungovat na každé zvíře a za všech světelných podmínek. Jinak budete fotografovat odpočívajícího lva, jinak běžící šelmu a jinak ptáka ve stinné voliéře.
Jako praktický výchozí bod můžete použít:
V manuálním režimu si sami nastavíte expoziční čas a clonu. Fotoaparát následně pomocí automatického ISO dorovná expozici podle aktuálního světla.
To je při fotografování zvířat velmi praktické. Expoziční čas hlídá pohyb a clona ovlivňuje hloubku ostrosti, zatímco ISO reaguje na změny světelných podmínek.
Automatické ISO ale průběžně kontrolujte. Ve velmi tmavém prostředí může fotoaparát nastavit vysokou citlivost a výsledkem bude větší množství obrazového šumu.
Pokud vám režim M zatím připadá složitý, můžete začít prioritou času:
Vyberete požadovaný expoziční čas a fotoaparát dopočítá další hodnoty podle množství dostupného světla a možností použitého objektivu.
Expoziční čas rozhoduje o tom, zda bude pohyb zvířete ostrý, nebo rozmazaný. Výsledek ovlivňuje také ohnisková vzdálenost, stabilizace, způsob držení fotoaparátu a rychlost konkrétního pohybu.
Doporučený výchozí čas: 1/250 až 1/500 sekundy.
U opravdu klidného zvířete může fungovat i delší čas. Stačí ale nečekané otočení hlavy a fotografie nebude dokonale ostrá.
Doporučený výchozí čas: 1/500 až 1/800 sekundy.
Tento rozsah je použitelný například při pomalé chůzi nebo běžném pohybu hlavy.
Doporučený výchozí čas: 1/1000 až 1/2000 sekundy.
Tyto časy jsou vhodné pro běžící zvířata, souboj, skok nebo rychlejší pohyb ptáků.
Doporučený výchozí čas: 1/1600 až 1/3200 sekundy.
Potřebný čas závisí na velikosti ptáka, rychlosti letu, vzdálenosti i směru jeho pohybu.
Uvedené hodnoty neberte jako pevné pravidlo. Udělejte několik zkušebních snímků, zvětšete fotografii na displeji a zkontrolujte oko, srst nebo strukturu peří. Pokud je pohyb neostrý, použijte kratší expoziční čas.
Nejnižší clonové číslo propustí více světla a pomůže rozostřit pozadí. Současně ale vytváří menší hloubku ostrosti.
Pro fotografování samostatného zvířete můžete začít například na hodnotách:
f/4 až f/6,3
U detailního portrétu může otevřená clona vytvořit příjemně rozostřené pozadí. Při fotografování zvířete natočeného šikmo zblízka ale nemusí být současně ostré oko i čenich.
Pokud fotografujete více zvířat nebo potřebujete větší hloubku ostrosti, vyzkoušejte:
f/7,1 až f/11
Při clonění sledujte ISO. Menší otvor objektivu propouští méně světla, takže fotoaparát bude muset zvýšit ISO nebo prodloužit expoziční čas.
Vyšší clonové číslo automaticky neznamená ostřejší celou fotografii. Zvětší se hloubka ostrosti, ale příliš vysoká clona může vést k delšímu času, vyššímu ISO a v některých případech také k poklesu jemných detailů.
ISO není hodnota, které byste se měli za každou cenu bát. Mírně zašuměná, ale ostrá fotografie je obvykle použitelnější než čistý snímek rozmazaný pohybem.
Ve slunečném prostředí může automatické ISO zůstat nízko. Ve stínu, pavilonu nebo pod stromy může rychle růst.
Doporučený postup:
Konkrétní přijatelná hodnota ISO závisí na použitém fotoaparátu, způsobu následné úpravy a konečném použití fotografie. Jiný nárok má příspěvek na sociální síti a jiný velkoformátový tisk.
Přesné názvy položek, dostupné oblasti ostření a možnosti detekce objektu závisejí na konkrétním modelu fotoaparátu a verzi firmwaru. Starší fotoaparáty nemusí umět rozpoznání zvířete nebo oka, zatímco novější modely mohou samostatně rozlišovat zvířata a ptáky. Následující konfigurace proto berte jako praktický výchozí bod.
U podporovaných fotoaparátů nastavte rozpoznávaný objekt na zvíře, případně na ptáka. Starší modely Sony mohou používat označení Animal Eye AF, zatímco novější generace mohou mít širší systém rozpoznání objektů.
Pokud detekce oka přes sklo nebo větve přeskakuje na nesprávný objekt, přejděte z široké oblasti na menší flexibilní bod nebo zónu a umístěte ji na hlavu zvířete.
U podporovaných modelů Canon může systém rozpoznávat a sledovat oči, hlavu nebo tělo zvířete.
Při složité scéně s pletivem nebo větvemi nemusí být celoplošná automatika tou nejlepší volbou. Zvolte menší oblast, namiřte ji na hlavu a nechte Servo AF pokračovat ve sledování.
U různých modelů se mohou názvy položek lišit. V menu můžete najít například položky Subject to detect, Subject tracking, Eye detection nebo jiné podobně pojmenované volby.
Konkrétní nabídka ostřicích režimů a rozpoznání objektu závisí na generaci fotoaparátu. U novějšího těla zvolte odpovídající typ objektu, pokud jej model nabízí.
Jestli fotoaparát zvíře nerozpozná, přejděte na menší širokou oblast nebo dynamickou oblast ostření a udržujte ji na hlavě či oku.
U portrétu zvířete by mělo být prioritou nejbližší viditelné oko. Pokud jsou oči ostré, divák často přijme i menší hloubku ostrosti na čenichu, uších nebo těle. Neostré oko však bývá v portrétu velmi rušivé.
Při fotografování z profilu ostřete na viditelné oko. Pokud je zvíře natočené šikmo, ostřete zpravidla na oko bližší fotoaparátu.
Detekce oka je výborný pomocník, ale stále kontrolujte, kam fotoaparát skutečně zaostřil. Může zaměnit oko za kresbu v srsti, část peří nebo výrazný kontrast v pozadí.
Pokud automatické rozpoznání selhává:
Fotografování přes sklo patří mezi největší výzvy při focení v zoo. Problémem nebývá jen nečistota, ale hlavně odlesky, dvojité obrazy, barevný nádech a snížení kontrastu.
Přední část objektivu nebo sluneční clonu přibližte ke sklu. Čím menší prostor zůstane mezi objektivem a sklem, tím méně okolního světla se může odrazit do záběru.
Objektivem do skla nenarážejte a neopírejte o něj celou sestavu silou. Můžete přenést vibrace, poškodit techniku nebo rušit zvíře i ostatní návštěvníky.
Při fotografování pod ostrým úhlem prochází světlo větší vrstvou skla. Mohou se zvýraznit deformace, neostrost a barevné posuny.
Hledejte místo, kde můžete fotografovat co nejvíce kolmo k povrchu skla.
Použijte sluneční clonu a rukou nebo tmavou látkou odstíněte světlo přicházející ze stran. Dávejte pozor, aby se ruka nebo látka nedostala do výsledného obrazu.
Světlé oblečení se může ve skle odrážet. Při plánovaném focení přes sklo proto bývá praktičtější tmavší oblečení bez velkých světlých ploch a výrazných nápisů.
Blesk by se od skla odrazil zpět do objektivu a mohl by rušit zvířata i návštěvníky. V pavilonech se vždy řiďte místními zákazy fotografování a používání blesku.
Polarizační filtr může některé odlesky omezit, ale neodstraní každý typ odrazu. Jeho účinek závisí na úhlu vůči sklu a zdroji světla.
Filtr zároveň ubírá část světla, což může vést k vyššímu ISO nebo delšímu expozičnímu času. Berte ho proto jako volitelnou pomůcku, nikoliv jako automatické řešení každého skleněného výběhu.
Pletivo se může na fotografii téměř ztratit, pokud dodržíte tři základní principy:
Důležitá je také vzdálenost zvířete od překážky. Čím dále je zvíře za pletivem a čím blíže jste vy k pletivu, tím snáze se mříž rozostří.
Hledejte největší otvor a fotografujte co nejvíce kolmo. Pokud je pletivo osvětlené sluncem, může být viditelné i při silném rozostření. Pomůže změna pozice nebo čekání, až se překážka dostane do stínu.
Automatické ostření někdy zachytí pletivo místo zvířete. V takovém případě:
Nikdy nevkládejte objektiv, ruce ani jiné předměty skrz plot nebo ochrannou bariéru.
Stejné zvíře může během dne vypadat úplně jinak. Ostré polední slunce vytváří hluboké stíny, přepaly a velký kontrast. Ráno, večer nebo při lehké oblačnosti bývá světlo měkčí.
Boční světlo zvýrazňuje strukturu srsti, peří a tvar těla. Dávejte pozor, aby oko nezůstalo úplně bez kresby.
Protisvětlo může vytvořit světlou konturu kolem srsti nebo peří. Expozici kontrolujte podle zvířete a podle požadovaného výsledku. Někdy bude nutné použít kladnou expoziční kompenzaci.
Ve stínu bývá světlo měkké, ale jeho intenzita je nižší. Fotoaparát proto zvýší ISO. Kontrolujte především expoziční čas, protože i pomalý pohyb zvířete může být na snímku překvapivě rozmazaný.
V pavilonech se může kombinovat denní a umělé osvětlení. Fotografujte do formátu RAW, abyste měli při následné úpravě větší prostor pro korekci vyvážení bílé.
Technicky ostrá fotografie ještě nemusí být zajímavá. Před stisknutím spouště proto zkontrolujte celý obraz, nejen fotografované zvíře.
Pokud je to bezpečné a povolené, snižte úhel pohledu. Fotografie z úrovně očí působí přirozeněji a vytváří silnější kontakt se zvířetem.
Nevstupujte kvůli záběru za zábrany ani do míst, kam návštěvníci nesmějí.
Než stisknete spoušť, zkontrolujte:
Někdy stačí udělat jeden krok stranou nebo si přidřepnout a výsledná fotografie bude výrazně lepší.
Pokud zvíře hledí nebo se pohybuje doprava, obvykle pomůže ponechat více místa před ním než za ním. Obraz pak působí přirozeněji a není zbytečně stísněný.
Toto pravidlo můžete porušit, ale mělo by jít o vědomé kompoziční rozhodnutí.
Nefotografujte celý den pouze těsné portréty. Pokuste se vytvořit pestřejší fotografickou sérii:
Taková série vypráví více než deset téměř stejných portrétů.
Nejlepší fotografie často nevznikne ve chvíli, kdy ke zvířeti přijdete. Chvíli pozorujte, co dělá.
Zvířata často opakují stejnou trasu nebo určité chování. Mohou se vracet na oblíbené místo, sledovat ošetřovatele, reagovat na jiného jedince nebo se pravidelně vynořovat z vody.
Jakmile tento rytmus rozpoznáte:
Tento přístup obvykle přináší lepší výsledky než chaotické sledování každého pohybu.
Sériové snímání pomáhá zachytit krátký okamžik, například:
Není ale nutné držet spoušť několik sekund při každé situaci. Vznikne velké množství téměř stejných fotografií, které budete později obtížně třídit.
Lepší jsou krátké, cílené série v očekávaném okamžiku.
Elektronická závěrka může umožnit rychlé a tiché snímání, ale u některých fotoaparátů a typů osvětlení může způsobit pruhy nebo deformaci rychlého pohybu. Pokud se podobný problém objeví, vyzkoušejte mechanickou závěrku nebo jiný režim závěrky.
Automatika expozice neví, co přesně chcete zachovat světlé nebo tmavé. Světlé zvíře proti tmavému pozadí může být přeexponované. Tmavé zvíře před světlým pozadím může naopak zůstat příliš tmavé.
Proto kontrolujte histogram a nejjasnější plochy fotografie.
Pevná univerzální hodnota neexistuje. Začněte malou korekcí, pořiďte zkušební snímek a výsledek zkontrolujte.
Formát RAW ukládá více obrazových informací než hotový JPEG a dává větší prostor pro následnou úpravu:
RAW ale nezachrání výrazně rozmazanou fotografii, špatné zaostření ani zcela vypálená místa bez obrazové informace. Základem zůstává správně pořízený snímek.
Pokud chcete rychle sdílet fotografie a zároveň si ponechat prostor pro detailní úpravu, použijte RAW + JPEG. Počítejte však s většími nároky na paměťovou kartu a úložiště.
Dobrá fotografie nikdy není důležitější než pohoda zvířete, bezpečnost návštěvníků a pravidla zoologické zahrady.
Dodržujte následující zásady:
Cílem je pozorovat přirozené chování, nikoliv vytvořit reakci zvířete za každou cenu.
Fotografie může na displeji působit dobře, ale po zvětšení zjistíte, že oko není ostré. Zkraťte čas a případně přijměte vyšší ISO.
Použijte menší ostřicí oblast, namiřte na hlavu a změňte úhel. Přes sklo fotografujte co nejvíce kolmo.
Fotoaparát může upřednostnit kontrastní větev, kámen nebo plot. Přepněte na sledování z menší oblasti nebo na ručně umístěný ostřicí bod.
Těsný portrét může být efektní, ale bez prostoru a kontextu začnou všechny snímky působit podobně. Střídejte detail, celek i záběr zvířete v prostředí.
Zkontrolujte okraje obrazu a prostor za zvířetem. Jeden krok stranou často zlepší fotografii více než změna techniky.
Běžná výška očí návštěvníka často vytváří obyčejný pohled. Bez porušení pravidel zkuste nižší nebo jinak posunutý úhel.
Po důležité sérii zvětšete oko a zkontrolujte ostrost. Je lepší odhalit chybu přímo na místě než doma po skončení návštěvy.
U poslední konfigurace sledujte, zda konkrétní zvíře zůstává klidné. Pokud se rychle pohybuje, čas musí být kratší, i za cenu vyššího ISO.
Když se učíte, jak fotografovat zvířata v zoo, je snadné soustředit se pouze na čas, clonu, ISO a ostřicí režimy. Technické nastavení je důležité, ale samo o sobě silnou fotografii nevytvoří.
Nejlepší snímky vznikají tehdy, když se spojí správná expozice, přesné zaostření, čistá kompozice, dobré světlo a zajímavý okamžik.
Nespěchejte proto od jednoho výběhu k druhému. Vyberte si zvíře, chvíli sledujte jeho chování, připravte si záběr a počkejte. Trpělivost bývá při fotografování zvířat stejně důležitá jako rychlý fotoaparát.
Na fotografickém workshopu si společně projdeme nastavení vašeho fotoaparátu, ostření, expozici, kompozici i fotografování přes sklo a pletivo. Vše si následně vyzkoušíte na skutečných situacích přímo v zoologické zahradě.
Vyberte si fotografický workshop v zoo a prohlédněte si aktuální termíny
Pokud si nejste jistí výběrem vhodného kurzu nebo nastavením svého fotoaparátu, kontaktujte mě.
All images © Patrik Staněk, fotograf. All rights reserved. 2026
Designed by: Jiří Brda | Created by: Reklalink s.r.o.
