K fotografování jsem se dostal asi jako většina lidí. Nejdřív jsem měl někdy „před věčností“ obyčejný kompakt (mám pocit, že to byl Canon), který jsem bral na dovolené, výlety a procházky. V té době fotila moje tehdejší partnerka výrazně víc než já a upřímně… občas mě dokázalo vytočit, jak na ni někde čekám, než „si ještě cvakne ten poslední záběr“.
Jenže přesně tohle byl zpětně ten první impuls. Protože mi to začalo vrtat hlavou: Proč jí to tak baví? Proč se jí ty fotky líbí? A proč já mám z dovolené vždycky jen „důkaz, že jsem tam byl“? A tak se ta karta začala pomalu obracet.
V roce 2009-2010 jsem si koupil svoji první zrcadlovku – Nikon D3100 se seťákem. A samozřejmě… fotil jsem na auto. Maximálně režimy typu sport, makro, krajina. Po čase mi ale přišlo divné, proč fotografie ze zrcadlovky – z toho „super nejlepšího foťáku“ – vypadají tak hrozně.
Tak jsem začal googlit návody, číst články a (to je pro mě dodnes vtipná vzpomínka) a také jsem si sednul a přečetl návod. Do té doby byl jediný manuál, který jsem v životě četl, návod na automatickou pračku.
Postupně mi začalo docházet, co je ISO, clona, čas… a hlavně proč se to všechno chová tak, jak se to chová. V tu chvíli se z „cvakání“ stalo něco, co má pravidla – a zároveň nekonečný prostor pro kreativitu.
Někdy kolem 2011–2012 jsem si řekl, že to chci posunout. Začal jsem jezdit na workshopy a kurzy – a zpětně jich bylo opravdu hodně (tématicky všechno: portrét, krajina, zvířata, produktovka…). Absolvoval jsem i několik měsíců večerní školy zakončené zkouškou a „papírem“ fotoreportéra.
Tady se stala druhá zásadní věc: začal jsem si uvědomovat, že mě nejvíc baví zvířata a vesměs vše co nemluví :-) . Ten moment, kdy se zvíře podívá do objektivu, kdy se něco děje, kdy chytíš výraz, emoci, akci, světlo… To je návykový.
Začal jsem jezdit 30–50× ročně do zoologických zahrad, studoval jsem kompozici, trénoval jsem trpělivost (nejtěžší skill fotografa), učil jsem se číst chování zvířat a hodně jsem se inspiroval online – sledoval jsem fotky, analyzoval EXIFy, porovnával ohniska, časy, světelnosti.
Kolem roku 2013 jsem si založil Facebook stránku. Tehdy jsem pozval jen kamarády. A tady bych i v roce 2026 podepsal jednu z nejdůležitějších věcí:
Kamarádi vám skoro vždycky řeknou, že je to boží. Ale vy tomu nesmíte slepě věřit.
Ne proto, že by vám nepřáli – ale protože většina lidí nehodnotí techniku, světlo, kompozici… hodnotí emoci. A vy, pokud se chcete zlepšovat, musíte být sebekritičtí a posouvat se dál.
V té době už se mě začalo víc lidí ptát: „Jak jsi to vyfotil? Jak to nastavit? Co koupit za objektiv?“ A tak jsem rozjel první kurzy. Nejdřív pro známé a známé známých, nejdřív víceméně zdarma, pak „za pár kaček“. A přitom jsem pořád žil normální život, chodil do práce, řešil běžné každodenní povinnosti – a do toho fotil, jezdil, upravoval, psal, odpovídal.
Fotku si můžete vyfotit. Krásnou fotku si můžete upravit. Ale když z toho chcete postavit dlouhodobě fungující věc a business, potřebujete ještě další disciplíny: systém, organizaci, marketing, web, prodej, komunikaci, analytiku.
Pracuji v ICT už 16 let a aktuálně pracuju v ÚJV Řež. A ať to zní jakkoliv „neumělecky“, právě IT mindset mi paradoxně strašně pomohl: automatizovat si věci v hlavě, plánovat, dělat procesy, nebát se čísel, kampaní, SEO, webu, zrychlit workflow a hlavně být konzistentní.
Pamatuju si, jak mě jednou úplně pohltily deštné pralesy. Ten zvuk, vlhkost, světlo, vůně… a hlavně vědomí, že nejste „na místě“, ale jste součástí prostředí.
Postupně jsem začal jezdit pravidelně a plánovat wildlife workshopy pro klienty tak, aby to nebyly jen výlety, ale fotografické mise: hledání lokalit, světla, chování zvířat, rytmu dne, logistika, bezpečnost, vybavení, zálohy, plán B.
A právě tady se to začalo lámat do něčeho, co dnes v roce 2026 vnímám jako svoji cestu profesionálního fotografa: kombinace wildlife, cestování, workshopů a tvorby obsahu, který inspiruje a zároveň lidem reálně pomáhá fotit líp.
Dnes je to hodně jiný než v roce 2011.
A teď ta „vtipná“ část: když se mě někdo zeptá, jestli mám volno… já vlastně nevím, co přesně tím myslí. ???? Protože většina mých „volných“ večerů je úprava fotek, plánování, komunikace s klienty a účastníky, přípravy tras, vybavení, psaní, editace videí, zálohování, faktury, nabídky, spolupráce.
Ale upřímně: kdybych to nemiloval, nedělal bych to.
Za ty roky jsem zjistil, že technika sama o sobě nikoho nespasí. Ale když fotíte často, v náročných podmínkách, na cestách, v pralesích, v zimě, v dešti, ve větru, na workshopech… tak potřebujete vybavení, které je:
Fotoaparáty (Sony)
Objektivy (Sony)
Objektivy (Tamron)
Tady miluju poměr výkon/cena a praktičnost v terénu:
Sleva 14% na všechny Tamron objektivy na www.penta.cz s kódem PATRIK10 a registrací na eshopu.
Dřív bylo cílem udělat fotku. Dnes je cílem udělat fotku, zálohovat ji, upravit, exportovat, dodat, publikovat, prodat, odvyprávět příběh a ideálně z toho udělat i video/behind the scenes.
Proto jedu:
Dron a video výbava (DJI)
Batohy (protože záda máte jen jedny)
Celkem foto + dron/video gear: +- 685 650 Kč
Další příslušenství
Když to celé shrnu: moje cesta není příběh „koupil jsem foťák a začal vydělávat“. Je to spíš dlouhý maraton, ve kterém se pořád dokola opakuje:
A pokud jste dočetli až sem, tak jste buď fotograf, nebo máte fakt pevné nervy. :) Každopádně doufám, že vám tenhle update do roku 2026 něco dá – někoho třeba odradí (a to je taky v pořádku), někoho nakopne.
A jestli chcete poradit s technikou, nastavením, focením zvířat, workflowem, nebo prostě jen vyrazit se mnou do zoo / Bavorského lesa / pralesa… tak napište, zavolejte, nebo se stavte na workshop.
All images © Patrik Staněk, fotograf. All rights reserved. 2026
Designed by: Jiří Brda | Created by: Reklalink s.r.o.
